Vážení kantoři a spolužáci,

Dnes jsme se zde sešli, abychom vám zrekapitulovali naši první etapu našeho školního života. Rádi bychom, abyste si s námi připomněli naše počátky a naši plavbu dospíváním a zároveň nás podpořili v našem přestupu na jinou loď, v jiném přístavu.

Vraťme se do dob, kdy jsme se plavili na malém voru, tedy na začátek září roku 2012. V tento den jsme se poprvé sešli ve školních lavicích a započali naše mnoholeté přátelství. Náš dík patří hlavně paní učitelce Ketnerové, která nám pomohla v důležitých začátcích a pomohla nám odrazit se ode dna a také se přizpůsobit novému prostředí. Naše přátelské pouto nám, na druhou stranu, pomohl upevnit pan učitel Morav, s nímž výuka byla vždy provázená hudbou a který nám ukázal, že právě v nouzi člověk pozná přítele. S jeho pomocí jsme si uvědomili, že pro přátele nemusíme chodit daleko. Vytvořili jsme si s ním tak silné pouto, že nás jeho odchod, který se neobešel bez slz, velmi zasáhl. Zbýval nám poslední rok na prvním stupni a my po odchodu pana učitele Morava moc nevěděli, jak to s námi dále bude a co máme čekat. Naší třídní učitelkou se stala paní učitelka Rokytová, které také za spoustu věcí vděčíme a taktéž si zaslouží poděkování za všechny ty dny, které s námi strávila.

My jsme se ani nenadáli, pět let rychle uběhlo a my se už měli plavit větším průplavem zvaným druhý stupeň. Čekaly na nás nové a mnohem zákeřnější věci. Pod křídla si nás vzal pan učitel Šebesta, díky němuž byl přechod na druhý stupeň také o něco snesitelnější. Doufali jsme, že už bude jen dobře a my si užijeme ty naše čtyři roky na palubě. Jenže opak byl pravdou a nás zasáhla další smutná zpráva a to ta, že pan učitel Šebesta také odchází. Hodně z nás v ten moment přemýšlelo, zdali není nějaká chyba v nás, proč bychom měli dalšího kantora, který se rozhodl svou plavbu touto lodí ukončit a přestoupit na další. Ale přesně tyto věci jsou ty, co nás udělaly silnějšími. Netrvalo nám dlouho, než jsme se vzchopili a vydali se dále, tentokrát pod vedením pana učitele Krále. Jednou z našich priorit bylo to, abychom se během tří let, které nám zbývaly, už s nikým nemuseli loučit a dávat si sbohem. Naštěstí jsme si nic takovým podstoupit znovu nemuseli a pan učitel Král to s námi vydržel až do konce, za což jsme mu velmi vděční a vážíme si jeho trpělivosti a schovívavosti.

9 let naší plavby nám dalo spoustu krásných vzpomínek na výlety, které jsme si vždy užili, co nejvíce to jen šlo. Ať už se jednalo jen o školy v přírodě ve třetí třídě, dvoutýdenní ozdravné pobyty v šesté a sedmé třídě nebo pouze jednodenní výlety v průběhu všech těch let. Pro někoho to je možná jen maličkost, ale pro nás tyto výlety hodně znamenaly a vždy budou, jelikož jsme dostali možnost trávit spolu čas, aniž bychom přemýšleli nad naším vzděláním a tím, z čeho se další hodinu zrovna píše písemná práce. Neobešli jsme se samozřejmě bez úrazů a sem tam nějakých slz či menších neshod, ale vždy jsme se zase postavili s úsměvem na nohy a eventuelně nad tím mávli rukou.

Odreagování v podobě výletů se nám velmi hodilo, jelikož nám to vyčistilo hlavu a my neměli čas přemýšlet nad tím, jak moc důležité pro nás budou poslední dva roky základní školy. Do osmé třídy jsme nastoupili s tím, že naše známky už budou důležité pro přijetí na střední školy a za rok už budeme dělat přijímací zkoušky. Tehdy jsme ještě ale netušili, že nastane něco, co nám naše vzdělávání velmi ztíží. Na začátku roku 2020 vypukla pandemie, díky níž museli všichni studenti zůstat doma a učit se distančně. Pro někoho to bylo výhodnější, pro jiné zase naopak, na tom nezáleží. Důležité je, že jsme přišli o spoustu věcí, které jsme spolu, jako třída mohli dělat. Přišli jsme o společný kontakt, který by pro nás v posledních ročnících byl velmi důležitý. Nemáme společné vzpomínky na dobu, když jsme byli v karanténě až na věci spojené se školou. Celé toto období bylo hlavně i díky učitelům mnohem snesitelnější. Všechen fyzický kontakt, který jsme měli ve škole zažít, se změnil pouze na kontakt online a jediné, co nám zbývalo, bylo sledovat obrazovky počítačů modlit se, ať už vše skončí.

Tímto bychom chtěli poděkovat všem třídním učitelům, kteří nás celých devět let měli pod drobnohledem, ať už to byl rok, dva nebo i tři. Děkujeme paní učitelce Hudcové za to, že nás naučila, že chemie je opravdu všude kolem nás. Děkujeme našim tělocvikářům, paní učitelce Hebronové a Onderkové, panu učiteli Trčkovi a Dvořáčkovi za to, že nás těch devět let drželi neustále v pohybu a vždy k nám byli vstřícní. Paní učitelka Gajdová nás šest let učila krásu anglického jazyka a později také jazyka ruského, za což ji samozřejmě také děkujeme. Ale nesmíme zapomenout ani na pana ředitele, který náš poslední rok anglického jazyka převzal po paní učitelce Gajdové. To stejné platí i pro paní učitelku Židkovou, která nás naučila jazyk německý.

Poklona také patří paní učitelce Kubjatkové, která se musela vypořádat s naší hlučností v hodinách výtvarné výchovy, ale nikdy nezapomněla na to, nám naše výtvory pochválit a pomoci nám, a také paní učitelce Húskové, která nás zase naučila hodnotu peněz a vypořádávaní se s financemi. Děkujeme i našim fyzikářům, paní učitelce Mertové a panu učiteli Dvořáčkovi a našemu dějepisáři, panu učiteli Bernátovi. Nesmíme zapomenout zmínit zeměpis od pana učitele Trčky, Svět přírody od paní učitelky Volné, Techniku a domácnost od pana učitele Dvořáčka a hudební výchovu od paní učitelky Martínkové.

Náš největší dík ale patří panu učiteli Královi a paní učitelce Martínkové. Oba se nás snažili, co nejlépe to jen jde připravit na přijímací zkoušky a také se jim to podařilo, jelikož jsme všichni uspěli. Nikdy to s námi nevzdali a částečně právě díky nim budeme v budoucnu tam, kde budeme. Děkujeme celému učitelskému sboru a vedení za to, že nás touto devíti letou plavbou provázeli, i když to místy nebylo zrovna jednoduché. Chceme poděkovat i personálu školy za to, že se snažili, ať se tady máme dobře. Děkujeme našim spolužákům, kteří tu s námi vždy byli. Teď se už stačí jen rozloučit a přestoupit každý na svou loď a vyplout.

DĚKUJEME.